sobota 19. května 2018

Mých 10 nejoblíbenějších interpretů

Jsem takový divný konzument hudby. Ačkoliv mám hudbu ráda, nedá se říct, že by se mnou byla na každém kroku, protože jsou věci, na které se nedovedu soustředit, když u nich poslouchám hudbu - například když jdu někam pěšky, když čtu nebo když se snažím učit. Také si nejsem jistá, jestli je hudba nedílnou součástí mého života. Myslím, že bych bez ní přežila, určitě přežila. Nicméně, občas se externí koordinované zvuky hodí, když potřebuji přehlušit zmatek ve své hlavě. Nebo když mám zkrátka náladu na něco hezkého, hlučného, co mě utvrdí v mé náladě nebo v tom, jaká jsem.

středa 2. května 2018

Dubnové radosti

Když jsem na konci předchozího článku psala, že během dubna nebudu mít na nic čas, netušila jsem, jak moc pravdivým se to tvrzení ukáže být. Myslela jsem, že třeba jeden týden vynechám, abych si odpočinula od neustálého vymýšlení článků, a pak zase začnu, protože mi to bude chybět. Jenže to dopadlo trochu jinak. Během celého dubna jsem neměla na psaní ani čas, ani pomyšlení, protože se pořád něco dělo. 
A tak jsem balila kufry, tahala je po nádražích a po vlacích, mluvila, kreslila, škrábala se po štaflích na střechu, za soumraku se procházela vilovou čtvrtí, probírala život a odpadky, poslouchala, smála se, plakala. A všechno to vstřebávala a fotila, abych vám o tom dneska mohla vyprávět.

neděle 8. dubna 2018

Březnová fotodramata

Březen mám ráda. Jednu dobu jsem dokonce tvrdila, že je to můj oblíbený měsíc, protože se příroda probouzí a já mám ráda poetický kýč. Dnes už mám jiné oblíbené měsíce, ale příchod března stejně každý rok vyhlížím jako světlo na konci tunelu. Letos se k mrazivé, plíživé zimě ještě přidalo šedesát stran maturitní práce, a na konci února se to na mě všechno sypalo a já věděla, že za březen mě těchto dvou závaží zimního období zbaví, a tak jsem do uplynulého měsíce vstupovala s obavami a očekáváními poněkud většími než jindy.
A nakonec, nakonec to všechno nějak dopadlo. Něco dobře, něco špatně, něco zas úplně nečekaně a podivně. Březnový fotočlánek vzniká až teď, což je dost pozdě, ale lepší pozdě než vůbec nikdy (aspoň co se článků týče). Tentokrát tu uvidíte labutě, pastelky, sníh, stíny, morče a mnoho dalšího. Jako doprovodný nápoj doporučuji něco červeného, ale ne čaj, ten je v červeném provedení hrozný.