neděle 20. března 2016

IX. Písničky, které mě popisují

Dnes máme docela hezký den, a protože jsem vás už dlouho nezahltila žádnou hudební vložkou, rozhodla jsem se provést to dnes. Vězte, že v rozepsaných mi toho leží až příliš, a také se stále poohlížím po nějakém dobrém tagu, který bych byla schopná vyplnit, a do toho samozřejmě píšu trimestrální testy, ale to nejhorší je už za mnou, takže můžu klidně dát dohromady tento článek. Pro dnešek jsem si z výzvy vybrala téma Písničky, které mě popisují. Nebude to tak úplně lehké, protože toho sice poslouchám plno, ale většina z toho mě opravdu nepopisuje. Třeba se mi podaří nevybrat to samé, co minule.

Mým cílem není rozepisovat se o sobě, ale ukázat vám písně, které se mnou čímsi jaksi rezonují. Třeba se vám budou líbit. A třeba taky ne, vždyť ani já nejsem příliš líbivý člověk.

Is there more to lose than gain if I go on my own again.
Písnička od mé oblíbené Mariny (jejíž koncerty v Praze jaksi bojkotuji, protože na koncerty nemůžu... ups) zde nemůže chybět. A outsider jsem bez pochybností, i když si na tom nijak nezakládám, spíš naopak. Čas od času jsem nazývána asociálem, což bolí, protože lidi mám ráda, akorát se s nimi obvykle nemám o čem bavit. A ať se snažím sebevíc, stejně po většinu času pouze pozoruji ostatní, jak jim ta komunikace jde. Vlastně... i takoví lidé jsou potřeba. Někdo musí společnost analyzovat.
Stejně doufám, že jednou najdu někoho, s kým zapředu hovor, a nebudu nucena ho hned přerušit.

S textem písně o Marielle, podivné to dívce, jsem se opravdu sžila. Hlavně tedy s jeho lyrickým subjektem. Jakožto nemotorná a hlasitá osoba bych si ráda vyzkoušela, jaké to je být takovou Mariellou. Často chodím oblečená celá v černé, nebo v hodně tmavých barvách, ale to je tak všechno, co mám s hlavní hrdinkou písně společného.

Tahle písnička je již stokrát omílaná a pravděpodobně vám s ní lezu na nervy. proto slibuji, že toto je poslední příležitost, při které vám ji cpu pod nos. Je děsně melancholická, ale co se dá dělat, i já taková čas od času jsem. I když se snažím moc se těmi chvilkami neprezentovat a spíš si je schovávat pod osobní bublinu. No zkrátka, tahle písnička je takové přátelské rýpnutí do žeber. Že aspoň lidi v textech písní jsou na tom podobně. Taky se nechtějí dívat do zrcadla a dělat si večeři, navíc mají ve škole popsané záchody. To by u nás asi neprošlo.

I'm well acquainted with villains that live in my bed,
they beg me to write them so they'll never die when I'm dead.
Tento výběr se mi popravdě nechce úplně detailně komentovat. Přesto píseň zařazuji, protože sem patří, a navíc mluví sama za sebe. A je hezká. Líbí se mi ta energie, která je z ní cítit.

Čtyři, to není zas tak neúnosně moc. Nerada slibuji, ale přesto to den co den dělám; takže ano, pokusím se někdy ještě něco napsat. Zatím vám přeji hezký březen. Zítra přijde mé nejoblíbenější datum v roce, tak snad se to všechno nepokazí.
I.

4 komentáře:

  1. Dobrý nápad na článek a pěkně jsi jej napsala :). Vidím, že některé věci máme společné...

    karolina-kahounova.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že se neopakuješ, ani jednu z písniček jsem doposud neslyšela. Děkuji především za tu od Mariny, nechápu, že jsem na ni ještě nenarazila. No, tak teď už jo. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tvoje hudební výzva je vždycky moc příjemná na poslech.. Ty písničky mi taky nepřijdou omílané, a i kdyby, jsou skvělé (snad jen ta od Mariny je zopakovaná -tu bych si ale taky zařadila). Třeba ta Regina je pro mě krásná nová!
    Já bych asi vybrala Sáro! (Traband), Neviditelný muž (Poletíme?) a Tešínskou od Nohavici; léto devět set deset- to je zase moje melancholie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. :) Těšínskou mám taky hrozně ráda! "Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká...", kolikrát mi už tenhle závěrečný verš otevřel oči. :)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.