neděle 1. dubna 2018

Haiku XV

Nevolej prosím,
bojím se hlasů, které
nemohu vidět

Mí brouci v hlavě,
o něco děsivější
metamorfóza

Usínám brzy
snad abych nevěděla
jak usínáš ty

Nutkání říci
něco moc nevhodného
zevnitř mě svírá

Má stará láska
tisíckrát zrezavěla
a zas ožila

Přespříliš stejní
a přece každý jinde.
Kde jsi právě teď?

Spěcháme na vlak
skoro se neloučíme
jak symbolické

Kouzelná chvilka:
Má dlaň se rozplynula,
když se dotkla tvé

Najednou nechci,
aby se život měnil,
abys odešel

Jsem kapka v moři
jen sklíčko do vitráže
zrníčko soli

Vyznání citů:
Chci se s tebou usadit.
Sedimentovat.

Pestrá mozaika
ulic a tichých zvuků
jsem teď jedním z nich

Za oknem prší
na město sametové
a já v něm sama

Svěcená voda
Magdalénské prádelny
jablko hříchu

Mám povinnosti,
řekla. A pak odjela
za někým jiným

Na posteli mám
bonbón a učebnici
zatoulané sny

Desaparecer
en pura eternidad
de ojos café

Déja de volar
no quiero que te caigas
te necesito

S tebou to všechno
začalo,
s tebou to končí.

Píšu v mužském rodě
písně o svobodě
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Přelom zimy a jara haiku nikdy moc nesvědčí. Aspoň těm mým. Zima se mi slévá do jedné časové roviny, a tak mám pocit, že na haiku není čas. Koneckonců, kde vzít čas na psaní, když je pořád tma? Teď trochu seriózně, pokud to dneska vůbec jde. Zda tento článek vydat nebo nevydat bylo moje velké dilema dvou uplynulých dnů poté, co jsem ho dala dohromady. Během zimy se mi shromáždilo pár malých haiku, jsou to takové útržky, z plesu a z cest a ze cvičných maturitních slohových prací, a jako celek to vypadá poněkud chudě, ale zima skončila a tak je potřeba vysypat zimní archív. Snad mi rozumíte.
Dvě španělská haiku mi tentokrát nešla přeložit tak, aby to byla pořád haiku. Takže to první je o zmizení v hnědých očích a to druhé o strachu z pádu. Poslední dvojverší je o tom, jak moc ráda píšu cokoliv v mužském rodě (je to zvláštní jev, protože v reálném životě jsem z mužů trošku nervózní). A to první je zkrátka o tom, že nerada telefonuji. Neznám moc lidí, kteří by telefonovali rádi, vlastně mám po svém boku takového člověka jen jednoho, a díky němu vzniklo tohle haiku. Samozřejmě že když se jedná o nějaké konkrétní pokyny, například ať koupím mlíko, telefonovat mi nevadí, mám na mysli takové ty rozpačité hovory s mnoha odmlkami, ty jsou hrozné.
O tom, co se dělo v březnu, snad napíšu během pár dalších dní. Kupodivu mám docela dost fotek a tak můžu sestavit fotočlánek, i když jsem si původně myslela, že to nepůjde. Pamatuji si, jak jsem se na konci února těšila, až bude březen za mnou, protože to bude znamenat, že moje maturitní práce bude hotová a odevzdaná - a tak budou tři čtvrtiny březnového fotočlánku asi hlavně o té práci, ale jinak by to nešlo, nebylo by to autentické.
Nakonec bych ještě chtěla říct, že vůči lapačům snů jsem skeptická. Nijak jim nevěřím. Mám jeden v pokoji, je maličký, a ani není nad postelí, a jednoho odpoledne přes něj přeběhl fotogenický stín a tak jsem ho vyfotila. To jen abyste věděli, proč tento článek začíná fotkou lapače snů.

Přeji vám hezký duben, a doufám, že to dnes ani zítra nikdo nepřežene s rádoby vtipnými hloupostmi a mlácením dívek. A poléváním koledníků vodou. Já tyhle věci znám jen z vyprávění, ale řekla bych, že mohou být docela nebezpečné.
Iris

2 komentáře:

  1. Opakuji se, ale píšeš fakt moc pěkně. :) Nedokážu moc dobře popsat, co se mi na tvých básničkách snad vždycky tak líbí, ale něco očividně ano. Možná to, že se v nich občas najdu...? Například také nerada telefonuji. A dneska jsem se díky nim navíc trochu vzdělala (Magdaléniny prádelny jsem musela googlit, nikdy jsem o nich neslyšela).
    Užívej si tepla, pokud u vás tedy také svítí.

    OdpovědětVymazat
  2. Podle mě přelom zimy a jara tvým haiku náramně svědčí. Jsou krásná! Jsem moc ráda, že jsem se k nim konečně dostala, protože to vážně stálo za to. To první s brouky mi připomnělo tu písničku od Mandrage, zrovna nedávno jsem ji slyšela v rádiu a říkala jsem si, že je fakt ujetá. :D To haiku začínající "Vyznání citů" je skvělé! A i ta další, samozřejmě, mohla bych sestavit komentář z toho, že ocituju všechna a napíšu "skvělé, úžasné, báječné, zajímavé,...", ale z toho bys asi nic neměla. Jako celek působí opravdu autentickým dojmem. :)

    Měj se hezky a těším se na další haiku příspěvek. (A dneska se určitě dostanu k tomu fotočlánku!)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.